Tento zájezd jsem vybral, protože jsem chtěl vyrazit někam s manželkou a Francie, jmenovitě Provence byly naším společným snem již dlouho. Do francouzsky mluvící zamě bych si netroufl jet sám, a tak v lednu nastal čas volby. Zvolili jsme Adventuru a byla to volby dobrá. Zájezd se vydařil, seznámili jsme se se spoustou příjemných lidí a všechno si parádně užili. Podle mne je Provence nádherný kraj se spoustou městeček, postavených většinou z kamene. Opravdu se tu zastavil čas, neboť sklonil hlavu před hrdými Francouzi, kteří si nádherně užívají života, jídla a tak. A nenechají si mluvit do architektury malých městeček, nekopírují to nejhorší z okolních zemí. Na silnicích se nenechají příliš rušit pravidly silničního provozu, ale k cyklistům se chovají opavdu slušně a ohleduplně, řeší pokynutím ruky situce, které v našich krajích nafoukaní řidiči řeší nadávkami, urážlivými gesty a zuřivým troubením.

Cesta vlakem z Kostelce do Plzně v pohodě, spíme. V Plzni cca 1 km cesty na autobusové nádraží, rozkopaná Americká ulice, v hospodě mamka dává česnečku v chlebu, já guláš /domácí výborný/. V 15h telefonují z Prahy, hledají nás, upřesňujeme nástup v Plzni. S námi nastupují lidi z Domažlic. Cesta v autobuse OK, jen ve Francii zácpa.

Místo v 10h jsme v Avignonu ve 12h , cestou spousta informací od průvodkyně Markéty, Iveta se přidá až později. Prohlídka města: papežský palác a kopec nad ním, pěkné. Známý most Avignonský Pont St.Bénezet – do půlky zbořený. Vyrážíme z města po frekventované silnici, hned za mostem mapujeme, doprava pod most a pak už správně doleva. Cesta je frekventovaná, odbočujeme po 10 km na kopec do Barbantane - první setkání s krásným ospalým městečkem. Vinicemi už po pěkných silničkách přes dědinky do Tarasconu. Symbolem města zelený drak, celkem směšná příšerka, krásné uličky, foto před kostelem, gotický hrad. Spíme v campu pod stromy s bazénem /chlór/ St.Etiénne. Seznamovačka, večer kytara, pěkně hraje ostravanda Kamila a zpívá rázovitá Dáša. Cucáme růžové, v noci si mamka rozbije koleno a odře prsty, protože zakopne po cestě do stanu. Poznáváme našeho průvodce, řidiče a kuchaře Zdeňka, který se celou dobu pobytu postará o dobrou náladu a pohodu všech lidí svou obětavostí a dobrým srdcem.

Cesta kolem vody, olivovníků, oleandrů do města Saint Rémy. Ruiny Glanum, vítězný oblouk Antiques, jdeme do blázince, kde se léčil Vincent van Gogh, zahrada je nádherná. Krásným údolím proti proudu řeky do kopce, je hic, ale na kopci odměna-Les Baux de Provence a starý bauxitový lom změněný na multimediální produkci o Vincentu van Goghovi. Moc pěkné a působivé. Potom v poledním hicu krásné kamenné městečko, bohužel moc lidí. Sjezd do Arles. .Kemp, večer Zdeněk dělá mušle /cibule, česnek/, nečekaně dobré jídlo.

Začínáme prohlídkou města Arles. Antické divadlo a aréna mne moc nenadchla, líbila se nám zahrada u špitálu, kde se léčli Gogh, most VvG vynecháme. Chvíli se motáme při výjezdu z města, potom pěkná cesta k Mejanes-hospoda s kafetem, vyrážíme do rezervace Camargue. Za hospodou šotolina, hic, býci, komáři, 2 plameňáci, cesta se vleče, prach a velikej rybník, už abychom byli v Saintes Maries de la Mer. Konec cesty po frekventované silnici, protivítr. Camp mi připadá jak pomsta, vedro bez stínu, jdeme k moři. Večer jdeme do města, večeře paella-rýže a mořské potvory, růžové z džbánku a zmrzlina.

Ráno jdeme na věž kostela a je to paráda, nádherný až kýčovitý výhled na moře, střechy domů a jezero v Camargue ze střechy kostela. Rovinatá cesta ke sklípku s písečným vínem, kde ochutnáme a posléze zakoupíme dobré vínko. Pokračujeme k Aigues Mortes, procházíme se po uličkách, má to atmosféru, hradbami obehnané město. Cesta vede k pobřeží, fouká, přijíždíme do atraktivní turistické oblasti a hned těžce kufrujem, postupně vzniká štrúdl asi 20 lidí, kteří se motají přímořským letoviskem. Zachraňuje nás Emír (Ing. Vlk) a jeho navigace. Po pobřeží se cesta vleče, moc aut a lidí, psychicky vyčerpaní dojíždíme do obrovského campu v Pallavas, kde budeme trávit 2 noci.

Odpočinkový, jedeme do románské katedrály Maguelone na ostrůvek v moři, koupeme se v moři, sbíráme kamínky. Večer nás učí Zdenda jíst krevety. Je to dobré bílé masíčko.

Ráno lije, všechno zmokne, vyrážíme se zpožděním jako poslední a cestu si moc nepamatujeme. Spíme v Gignacu. Koupeme se v řece pod jezem, večer se jdeme křížovou cestou podívat na západ slunce.

Cesta nás vede k Ďáblovu mostu (je kouzelný), kde se koupeme a potom po úzké silničce kolem řeky l’Herrault k Guilhem le desert,kde je krásné náměstí s platanem, procházíme uličky,kupujeme sušená jablka a jahody, moc se nám tu líbí. Od řeky stoupáme serpentinami, mamka píchla, měníme duši, dojíždíme Honzu s Danou, pivo, kafe v Causse de la Selle, pod kopcem u mostu mamce praská špice, začínají komplikace s kolem, pomocí Emíra se dá dojet. Pak do serpentýn nahoru a hurá do campu u moře St. Martin des Londres.

Jedeme po hlavní k Grotte des Demoiselles, krátký výživný kopec v poledním hicu. Jeskyně víl pěkná, při odjezdu mamce opět praská duše. Vyměníme duši a po hlavní silnici svištíme do Ganges, špici nemají ,a tak pokračujeme v hustém provozu a je to na draka. Pak to má být lepší, ale nic moc, až v campu je líp /Valerague/. Večerní procházka, všichni brousí kosy na Mont Aigoual. Vymýšlíme lehčí variantu a přidává se k nám Lenka.

Vyrážíme brzy /je ještě chladno/ a stoupáme do sedla Col du Pas 835 m. Maličký kufr, ženské se tváří tragicky, ale potom už pohoda, krásná cesta, nikoho nepotkáváme, zvládáme to, i když je to 10 km do kopce. Voní tu bylinky a vřes. Nahoře míjíme Grand Circle - turistická hřebenovka, jdu na hřeben, krásný výhled. Sjíždíme do údolí, kocháme se pohledy na kamenné domečky v kopcích na skalách a pochvalujeme si dobrou volbu cesty, poznáváme malebnou Francii v pohoří Cevennes, samoty. Zastavujeme v Les Plantiers, kde se osvěžujeme v malebné kavárně. V Saumanne se připojujeme na trasu ostatních, kteří zdolali vrchol a sjezd z Mont Aigoual(1567m). Hic, spím na zastávce, koupačka pod mostem, kemp Saint Jean du Gard. Oslíci hýkají, camp s Holanďany.

Podle návodu bez kopců, ale ve skutečnosti docela šťavnatý kopce. Moc se nám líbí bambouseraie s bambusovým lesem a japonskou zahradou s bonsajemi, pokračujeme do Anduze, kde je plno lidí a trh s keramikou, nakupujeme v supráči, čeká nás 7 km do kopce do St. Felix delší, ale pěkná trasa mezi vinicemi, nicméně mrtvo a ke konci se mi začla zajídat. Na poli melouny, krademe a nikdo je nechce /jsou hnusný/. Crespian kemp na kopci v lese, prší.

Jedeme delší trasu bez Uzes . V St.Chaptes kupujeme šneky v pekárně. Zajedeme na Most St.Nikolas, řeka Gardon je vyschlá, ale most má cca 20 m oblouky a malý rantl. Dochází magi, v Sanilhac dáme kafe a boj znovu začíná, jde to líp. Po hlavní silnici se blížíme k Pont du Gard, mrak lidí, mineme camp, pak ho ale najdeme, večer rozlůčkový, zpívání a procházka na noční, osvětlený PdG. Uvědomujeme si znovu, jaké jsme měli štěstí na správnou partu lidí i průvodce, kteří nám pobyt hodně zpříjemnili a vyrovnali tak nepříjemné pocity z často bolavého pozadí a šíleného vedra.

V pohodě do Uzes, krásná cyklostezka mezi vinicemi, vyhýbáme se Haribu, v Uzes kostely, muzeum, krásná věž apod., ale moc lidí, na nám. hraje parta muzikantů jazz, pěkný trh s ledasčím. Vracíme se v poho do campu a v 16h.frčíme domů, tentokrát v slabém provozu.

Ráno se budíme v Německu, v Česku jsme velmi brzy, takže stíháme vlak v 10h z Plzně, v 14:15h jsme v Kostelci, kde nás čekají děti s autem a za chvíli jsme doma. Už nás nerozhází ani opět prázdná duše mamčiného kola.

Myslím, že jsme si s manželkou zájezd moc užili a přiznám se, že mne začíná lákat opakování. Například podhůří Pyrenejí mi připadá jako odpovídající cíl. Uvidíme. Někdy. Snad nashledanou v kraji plném ovoce, ryb, vína a příjemných lidí.