V roce 1995 mne pozval kamarád z vysoké školy, abych jel s cestovkou SEN jako průvodce do Finska. Protože v té době jsem měl dva měsíce prázdnin, rád jsem to přijal a tak následoval zájezd do Finska. Pěšky jsme prošli zajímavý Karhunkieros (Medvědí prsten), podívali se za polární kruh do Laponska, viděli Helsinky. Byl to příjemný a nepříliš náročný výlet.

V roce 1996 jsem jel do Norska opět s cestovkou jako průvodce. Cesta tam byla náročná fyzicky i psychicky. Moc se mi líbilo Oslo (muzeum Framu, národní galerie, areál Holmenkollen). Začali jsme krátkou aklimatizací při přechodu z chaty Sognefjelhytta krajinou zrodu Země (tak to tam vypadalo) do údolí Utladalen. Pěkný byl výstup na Fanraken 2068m, počasí bylo klasicky horské - sníh vítr, slunce. Po cestě jsme zahlédli v mracích pohoří Hurungane, které tvoří hradbu dešťům od moře a vypadalo to docela zajímavě. Třídenní pochod skončil u vodopádů Vetti (největší v Evropě). Po přejezdu k nástupu do Bessegenu (údajně nejkrásnější hřebenovka v Evropě) jsme pokračovali náročným výletem v horách (první den 1600 výškových metrů). Bylo to opravdu moc pěkné. Surtingsua 2368m byla příjemným zpestřením po cestě. Pro všechny byl logickým vyvrcholením výstup na Glittertind (údajně nejvyšší bod Skandinávie 2468m vyšší kamenný vrchol je Galdopiggen, ale na Glittertindu je vyšší sněhová čepice-a taky pěkná převěj). Cestou zpět jsme se stavili na Geiranger fjordu (paráda), Romsdalských stěnách, obřích hrncích Polfoss. A přes Goteborg a Kodaň domů. Kodaň se mi líbila, takové volné evropské město, spousta muziky na ulicích pěkná atmosféra. Po tomto výletu moje spolupráce s cestovkou skončila, protože jsem se přestěhoval a změnil zaméstnání, takže prázdniny se nekonaly a při práci jsem jezdit jako průvodce nestíhal. Zkrátka nastala nová éra cestování.